Březen 2010

Přemýšlení je na zabíjení

30. března 2010 v 16:37 | Walking-my-way (W-M-W)
Víte, když to tak vezmu kolem... ááá kolem..Tak poslední dobou toho je opravdu hodně. Naše třída, noví lidé, odjezd do Slaného, střetko s kámoši, ON, kterého jsem dneska pronásledovala. Je toho fakt hodně. A nemyslím si, že se to vleze na tenhle blog a nebo si na to všechno vůbec vzpomenu. Válka s kluky prozatím zabírá. No, ještě to nevím až zas tak úplně, protože jsem podnikla zásadní kroky až dneska.

Tak jsem teda zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál.

PS: vrátím se až příští týden v úterý, tak tu nebudu.. xD (jedu pryč.. do Slaného no xD)

I can't let go my past

28. března 2010 v 1:27 | Walking-my-way (W-M-W)
Dlouho jsem se neozvala. I know.
Nebyl čas. You don't know it.
Nebylo co psát. I know.
Nebyla nálada psát. I know.
Událo se toho hodně. A hodně věcí v JEN dvou dnech mě přimělo se změnit k lepšímu. Snažím se víc pomáhat mamce, nebýt tak sobecká jako doteď a snažím se chovat už jako dospělá. Potřebuju to. Potřebuju podpořit moji rodinu a to co nejvíc to jde. Musím si začít vybírat lidi, se kterýma se hodlám bavit a být ráda v jejich přítomnosti. Je toho prostě hodně a už si na všechno nevzpomínám. Ale.. Jedno vím jistě, nejspíš tu budu psát jednou, dvakrát za týden, možná i míň. Zjistila jsem totiž, že vaše zážitky jsou oničem, když je někam napíšete a necháte je tak, aby si je mohli všichni přečíst.
Přátelství je pro mě hodně důležité a už mám dost těch nadávek, které slyším od mých spolužáků na mé přátele a taky na mě. Vadí mi to. Jenže... Nemám dost spojenců na to, abych mohla vést válku. Když jsem se zeptala holek, odmítly. Řekly, že radši budou nestranné a že kdybychom se klidně i všechny postavily klukům, tak se nám akorát vysmějou.
Jak to můžou vědět, i když to prostě nezkusily? To mě na tom nejvíc štve, že se nesnaží a předem to vzdávají. A tak jsem se rozhodla, že když nebudou bojovat oni, protože uráželi i je, tak budu bojovat.. a klidně i sama. A nevzdám se. Nehodlám polevit, pokud s tím nepřestanou. Můžou si za to sami, tak ať vědí, co si způsobili. You don't know it either.. And I need an advice.


W-M-W, která jde na kutě. Dobrou noc, všichni. And don't be bothered with everyone, because nobody is the same as you. You are original. Don't let them take your dreams.

Co jsem se přes víkend naučila až doteď

16. března 2010 v 14:34 | Walking-my-way (W-M-W)
Naučila jsem se postavit paní sněhulákovou (přidám fotky později, valím na trénink).
Naučila jsem se, že není dobré jít s rodinou na bazén (budete se totiž příšerně nudit).
Naučila jsem se, že není dobré jezdit na tobogánu se špatně nasazenýma plavkama (při dojezdu se vám vyhrnou nebo spadnou.. mně se naštěstí jenom trochu vyhrnuly xD).
Naučila jsem se, že nemám nic říkat.
Naučila jsem se poslouchat, co říkají ostatní.
Naučila jsem se, že když jsou lidi zticha, je lepší nechybovat.
Naučila jsem se, že když plno lidí žvatlá a vy hrajete na kytaru, je lepší přestat hrát a nebo si toho nevšímat a nechybovat.
Naučila jsem se, že není dobré zklamat lidi. (ale bohužel, hodněkrát se nám to stane)

Musím se naučit být lepší dcerou pro mamku a vnučkou pro babičky a dědy. Jsem hrozně rozmazlený fracek. Měla bych se začít chovat líp. Jenže - nevím jak.

Tak já valím na trénink. Zatím :)

12.3. 2010 Jeden z normálně nudno-vydařeno-podělaných dnů

12. března 2010 v 16:44 | Walking-my-way (W-M-W)
Dnešek je jeden z průměrných zimo-jarních dnů. Kde já na ty výrazy chodím. Nuda.. No, ve škole byla. Aspoň teda vím, že jsem z fyziky nepodělala jednu písemku a dostanu z ní jedničku. V zeměpise.. oujé tam to bylo horší. O moc horší. Já podělala orientaci no. Nádrž voltu jsem dala na řeku Niger a Nigérii zaměnila za stát Niger. Hehehe...
Kytara se mi celkem povedla, musela jsem se podívat jenom na jeden takt.. Hehe.
Ale začnu odzačátku.

Ráno se mi nechtělo vstávat a vzbudila jsem se za pět minut šest hodin. Tak jsem ještě usla a za chvíli zařinčel budík. No dobře, tak jsem teda vstala. Přesuneme se na cestu do školy. Šla jsem, šla jsem, potkala jsem (xD) svého bývalého spolužáka, který se nechoval teda moc dobře a je snad největší hlupák na světě, který si myslí, že je děsně cool. No, kámoška nebyla na srazovém místě, ale nebyla ani ve škole, takže zase den mlčení, nudění se, zírání do blba a ptaní se spolužaček, co říkal učitel. No, to, co bylo ve škole, jsem psala. Potom mě K. přemluvila, ať jdu na ZAV (psaní všemi deseti) tak tam jsem dala 462,7 úhozů/minuta. Dobře já! A to nebyla rychlá věta, ale normální tříminutovka. Šla jsem k babičce. Rozhlídla jsem se přes cestu (a teď to přijde), projelo auto, tak jsem se znovu rozhlídla a vykročila (přechod byl o dva metry dál, tak ale to nevadí, ne?). A hádejte, kdo mě skoro nepřejel. Naštěstí jsme měli oba dva pohodové reakce, já skončila nohama na chodníku a on jenom projel. Jeden gymplák, co se na mě už dost dlouho dívá a kouká. Z toho ale asi musel mít trauma.

Zašla jsem vrátit ty knížky a opravdu jsem si mohla prodloužit tu povinnou od Čapka a půjčila jsem si dvě takové menší knížečky plné černého humoru a je tam trochu i té kriminality a detektivky, že. No, taky jsem zašla koupit dárek pro babičku na její 61. narozeniny. Jsem nevěděla co, tak jsem jí koupila (keramiko-pořádko-maniakovi) nějaký keramický zvonek z červené hlíny politý průhlednou glazurou a taky s ornamenty z bílé engoby (asi nevíte o čem kecám, ale prostě ty barvy no). Taky pak ještě nějaký divný talíř s kohoutem (kikirikí!.. já jsem vlastně holka.. a sakra..).
No a jak jsem tak nesla dvě tašky (v jedné ty dárky a vdruhé tašce byly knihy), tak se na mě všichni kluci tak hladově dívali. (asi je přiměla slintat ta moje kytara na zádech) No, prostě...

Jo a ohledně blogu. Přibude nová rubrika: Sedni si a počti si.. budu tam dávat knihy a nějaké ty hlášky, které v sobě nezadržím (první, co jsem udělala jak jsem přišla domů a došla do svého pokoje, otevřela si jednu nově půjčenou knížku a vybuchovala jsem u toho černého humoru smíchy.. představte si, že prostě třeba popisujete ponožky.. vy byste se u toho asi nesmáli, ale já jo)

Tak, to je prozatím pro dnešek všechno. Ještě musím jít vynést odpadky, jak tohle dopíšu. Víte, že se mi ani nechce? Komu by se chtělo do té zimy, že?

Ojé.. zase dlouhý výkec. No nic, tak já pádím, ať to mám co nejdřív za sebou xD.

W-M-W is going out with trash.

11.3. 2010 Kámoš v neděli slaví 10 narozeniny.. No není to rozkošné? *rozplývá se*

11. března 2010 v 19:49 | Walking-my-way (W-M-W)
Jo, jak prozrazuje nadpis, kamarád (ze Slovenska) v neděli slaví desáté narozeniny. Jsem ani nevěděla, že je tak malý. (jakože výškově je opravdu malý, ale jinak jsem si myslela, že mu deset už bylo xD... Tak ale bylo to holt vedle no. S tím už nic neudělám xD) Ono to je až moc rozkošné.. Tak ale. No, popojedem (jak úžasné slovíčko.. Nesnáším výtahy.)

Jo, dnešní text je trochu víc roztěkaný. Já za to nemůžůůů. Opravdu! Ne, vážně! Já za to úplně vůbec nemůžu! Chjo.. Co se stalo v poslední době. Nic moc, hlášky taky celkem oničem a vzpomínky jsou v háji. Dokonce se ani nestíhám učit do školy, což se mi nestává. Ani nestíhám přidávat na blog (jak jste si někteří všimli). Uuu. Mi připomíná, že zítra musím vrátit ty knihy. Ehééé. A to jsem nepřečetla ani jednu. Tak si prodloužím tu, kterou mám jako povinnou četbu a ostatní vrátím. No co, přece na ně ještě někdy natrefím no ne? :)

Mám trénovat na kytaru. Aháááá. Mně se nechce, tak ale asi bych měla.
Taky bych měla změnit design, který už vypadá hrozně (zelená se mi nelíbí.. co takhle červená? *myslí na krev*). Já něco vymyslím. Teda, doufám, že něco vymyslím.

Tak zatím.

Je suis jouer de la guitare. W-M-W s krátkým článkem. (příště by měl být delší, ale nic neslibuju, ok?)

6. 3. 2010 What are you looking for?

6. března 2010 v 8:37 | Walking-my-way (W-M-W)
No, jelikož je ráno, není o čem psát, tak se mrknu na včerejší den.

Ve škole celkem nuda, naštěstí jsem nebyla zkoušená, inspekci v zeměpisu jsme přežili a ten děda měl připomínku k tomu, že bychom měli líp formulovat věty. Tak já nemůžu za to, že jsem poslouchala ty kecy ostatních spolužáků, kteří neumí říct ani jednu větu slušně, natož ještě spisovně. Já dokážu říct spisovně cokoliv. Klidně vás i slušně pošlu do háje (do horšího háje, ok?).

Jak posílat lidi do háje, aniž byste řekli háj/jak nadávat aniž byste řekli třeba prkno atd..

Jdi do kufru
Jdi do sklepa
Jdi do kompostu
Jdi do stáje

A teďka jak nadávat:

Do kufru!
Do knihovny!
Do sklepa!
Do kompostu!
Do stáje!

A samozřejmě mnoho dalších.

Včera jsem přežila kytaru. To bylo poprvé, co jsem to uměla a ona mi řekla, že dneska není čas, tak si zahraju s další holkou jenom duet a tadá - šla jsem domů. To naštve, že? No jo no. Tak ale co s tím. Chjo.

No a teďka trůním na židli u babičky a dědy na Slovensku, na rameni mi visí oblečení na prkno, protože musím, i když se mi nechce.

I treat you like a princess.. When did your heart go missing?

Prostěěěěěě ééééé. No. Asi se budu muset jít oblíknout a taky se líp probrat, protože pořád mám ještě ospalé oči.

Au revoir mes amis. Je joue au snowboard. J'aime jouer au snowboard.

When did your heart go missing (Rooney - When did your heart go missing)

Překlad věty v záhlaví:Na co zíráš?

4.3. 2010 It's not fair, when you said that I didn't try

4. března 2010 v 15:34 | Walking-my-way (W-M-W)
Přežívám. Snažím se přežít. Ale, dejme tomu. Opravdu přežívám.
Nevím proč, ale dneska jsem se ve škole normálně usmívala a předváděla své arogantní já, které všechno komicky schazovalo a taky své komunikativní já, které se zakecalo s kýmkoliv. A v hudebce byl zase o přestávce rambajz... Takže mě bolí hlava jak něco. Mám vyřvané hlasivky, jelikož jsem se chtěla odreagovat od toho, že mi chybí. Ale nejde to. Zase mám ponurou náladu, nohy vyložené na topení a pokukuju ven z okna, kde je celkem hezky. Je tam zima a fouká vítr. Studený vítr.
Ve škole se mi dařilo, ale v mém (dejme tomu, že to tak nazvu) soukromém životě bych nejradši tohle období už přešla. Kdyby to šlo.

Vždy chceme to, co nemůžeme mít.
Když jde všechno podle plánu, stala se někde chyba (Murphyho zákon).

Problém je v tom, že nevím, kde se ta chyba stala. A nebo jich bylo tolik, že ho to už přestalo bavit - si mě všímat?

Lidé mají plno nezodpovězených otázek. Buď se ji dozví od někoho, kdo jim poradí, budou po odpovědi pátrat všude možně a nebo ta otázka zůstane nezodpovězenou až do konce jejich života. Kdybychom totiž dokázali zodpovědět všechny otázky, lidstvo by se před ničím nezastavilo a byli bychom monstra, která si zničí svou planetu (což děláme už i teď) a taky bychom pronikli do vesmíru. A nejspíš jej ovládli. Nikdo by nás nezastavil. Jsme totiž ti, co si myslí, že jsou na vrchu potravního řetězce v živočišné říši. Ale mnozí se pletou.

No, tak já si jdu dát něco na jídlo a udělat něco s mojím krkem, ve kterém mě nesmírně škrábe po tom, co jsem křičela písničku od three days grace: Let it die (citát z písničky je i nahoře v názvu článku)

My way of moving

3. března 2010 v 18:10 | Walking-my-way (W-M-W)
Když tak zhodnotím svůj život do té doby, kdy si ho pamatuju. Bylo to jedno velké zklamání až po minulý rok. Od té doby jsem se začala víc smát. Začala jsem se usmívat. Nabrala víc kamarádů, se kterýma si rozumím a snažila se pomáhat ostatním. Ale teď se jim snažím pomáhat ještě víc. Nevím proč, ale těší mě, když jsou ostatní šťastní.. Na mě už přeci nezáleží. Přece jen: dokážu se sama uklidnit, dokážu se rychle vzpamatovat a ze slz vykouzlit úsměv. Je pravda, že se někdy musím opravdu hodně přemáhat, abych nevybouchla vzteky, ale to bychom mohli přeskočit.

Myslím si, že každá holka zažila/zažije lásku na dálku. Já ji už zažila a není to nic příjemného. Opravdu. A hlavně, když toho staršího kluka milujete tolik, že bez něj nemůžete být. A potom přijdou rodiče, že to není možné, aby bylo tohle, že je to pedofil a seberou vám veškeré komunikační prostředky. Abych pravdu řekla, byla to první láska, kterou jsem měla a možná i poslední, protože, od té doby se nemůžu zamilovat. I když se mi kluci líbí, nedokážu se přimět, abych je měla ráda. Protože nikdo nedokáže být tak dokonalý jako on. Je to staré, ale je to pravda. Asi mám moc vysoké požadavky. Nejspíš až moc.

A právě teď vzpomínám, jaký byl gentleman a uměl člověka rozesmát. Teď to za něj dělám já. Pomáhám lidem. A snažím se najít pravdu, a to jen díky němu. Protože on mi ukázal, kterou cestou se mám dát. Kterou cestu si ze všech těch malých chodníčků a ulic zvolit.

W-M-W, která má slzy na krajíčku a snaží se myslet na kluka jejích snů, u kterého vidí jen obrys a nevidí obličej, neví kdo to je a zjevuje se jí ve snech.

3.3. 2010 Když něco nemůžeš najít, není to v tvojí kapse?

3. března 2010 v 17:59 | Walking-my-way (W-M-W)
Nevím, o čem psát. Asi o tom, že jsem byla se sestřenicí venku. Aaaaaa. V čajovně plno. V cukrárně plno. V baru plno. Tak jsem se naštvala a řekla, že si koupíme nějaké zákusky a sníme je doma. A tak se i stalo. Problém byl v tom, že ona nic nechtěla, tak jsem koupila 10 indiánků. (tři snědli dospělí a já snědla asi dalších pět.. mg.. zase budu tlustá xD) Tak ale moc jsme si holt nepopovídaly. Chjo. Kdyby aspoň víc povídalááá. Já jsem jináč hodně ukecanej člověk, problém je v tom, že ona nejspíš ne *vrtá jí to hlavou*.

Co jiného napsat. Bolí mě hlava a nevím, co psát. Nevím o čem psát a ještě se musím učit (ostatně jako každý den.. mmm.. mi připomíná, že bych se měla nechat vyvolat z biologie a začít cvičit orientaci Afriky, kterou máme, protože příští týden z ní píšeme... ajé). Taky se mrknu na kytaru (jakože né okem, ale zahraju na ni něco) a půjdu spát. A budu spát a spát a spát... Mmmm *trpí nedostatkem spánku, ale spánkový deficit jako choroba u ní ještě není - naštěstí*

Tak se zatím mějte. Jenom jsem připomněla, že jsem na svoji stránku nezapomněla a dala vám vůbec vědět že žiju, že jsem přežila francouzštinu, ve které jsem skoro usnula, chemii, matiku, kde jsme rýsovali a ona zítra bude sbírat sešity a já to budu muset určitě celé zase přerýsovat (jsem tam někde nedala přesnou tečnu no ^^). Že jsem přežila slohovku - velkou slohovku, do které jsme psali jako téma referát. Úúúú.. Mi připomíná, že zítra máme hudebku. Hehe. Jestli tam bude stejnej rámus jako minule, tak tady přijdu a budu hluchá. A zkusíme učitelku přemluvit, ať zpíváme karaoke. Tam nadupeme s J. a zazpíváme třeba You are the dancing queen nebo tak něco. Bude srandááááá. Kekekekekeke.

Jůůů. A já si jdu zpívat. Nánynánynáááá.

PS: The best report of the day: The Leader of class pippies is snowboarding in Alps, I think. Yahoo!

1.3. 2010 Vítej březne, vítej.. Ale pršet opravdu nemuselo

1. března 2010 v 16:22 | Walking-my-way (W-M-W)
Deníček se nenudí a já taky ne (zodpovězení pro Ashley.. sice to nebyla otázka, ale něco podobného to bylo... nebo ne? ... eee.. popojedem). Víte, život ve čtrnácti letech není žádné leháro. A ve škole už vůbec ne, když tam máte tolik otravných spolužáků.

Jak bylo dneska? No, dalo se to. Jak jinak, že? Ale úmorně nebylo. (aspoň něco teda.. ano, ano, moje pesimistické já se ukazuje už delší dobu xD) Dobře jsme si dneska pokecali s fyzikářkou o zvuku, jaké má ráda písničky (víte no.. tóny..). A vyšlo z ní, že nesnáší, když její rodiče pouští písničku Bílá orchidej od Evy a Vaška, když s nima někam jede... Muhahahahaha. Konečně někdo, kdo je taky nemusí poslouchat. (bohužel, každý víkend u babičky to hraje a když jim vypadne rádio, tak tam strčí CD a už frčí dechovky... jim ty CD jednou zakopu do země a bude.. a nenajdou je)
V zeměpisu jsme se dozvěděli... No, co jsme se dozvěděli.. Jo, že na Haiti provozují (jak divně to slovo zní) WooDoo *strašidelně řečeno - bojte se všichni*.
,,Co tam provozují, paní profesorko? WooDoo?"
,,Když řeknu WooDoo, tak myslím WooDoo. Když řeknu muslim, tak myslím muslim." odpověděla jednomu mojemu spolužákovi. Prostě výtlem jak něco.
V biologii jsme probírali trávicí soustavu (konečně konec trávicí soustavy.. huhů). No a brali jsme tlusté střevo (fuj fůj). No a část zápisu, který si pamatuju: při častém zadržování stolice může nastat zácpa.
,,A paní profesorko, když je slon velký, tak musí mít taky zácpu." A všichni se začali chlamat jak něco. Ta věta nedává smysl, ale prostě.... Svědčí o inteligenci mých spolužáků (převážně kluků).

Konečně den, kdy ve škole nebyl leader (vůdkyně) pippies. Byl celkem i klid, ale ti kluci to teda docela hezky nahradili, abych pravdu řekla. Tak ale aspoň nějaký čas, kdy neslyšíte, jak se chlame jako hyena (píše se to s tvrdým, že? Kdyžtak.. á .. už to mám..) hi/yena (to vypadá divně..) pomlouvá každého na rohu a tak dále a tak dále. Myslím si, že s tímhle máte každý zkušenosti a něco o tom víte a myslíte si o tom svoje.

Dneska jsem se usmívala a kašlala na ostatní. Prostě jsem si klidně i zatančila s kámoškou o volné hodině jive (nevím, jak se to píše.. čte se to džajv) a ona tam začala nějak kopat těma nohama a já zůstala stát na místě a chytla výtlem. Prostě... Z toho jsem opravdu nemohla. Ještě, když se to tančilo na Green day - American idiot. Představte si, že na tak rychlou písničku tančíte džajv. No trefte mě. Ale byla sranda.

Naučila jsem se loupat pomeranč normálně rukama bez nože. A to jsem si myslela, že dřív než to oloupu, tak odmaturuju, ale povedlo se. Maturita by mi nakonec trvala dýl.

Nevím proč, ale stává se snad normální, že tu píšu svoje každodenní zážitky. I ty špatné, i ty dobré. Je to.. zvláštní, když je může číst tolik lidí. (sice už píšu hodně dlouho, ale teď jsem si to teprve začala uvědomovat) Je zajímavé, kolik názorů se sejde, když se dají hlavy dohromady, kolik rad dostanu, když se jen zeptám a někdo o tom něco ví. Ach.. Zase mě přepadly ty moje úvahy.. Nevšímat, číst dál.

Umím rozesmát lidi. Ani nevím proč. A jak. Ale jsem šťastná, že je dokážu rozesmát a vím, kdy to udělat. Tenhle dar má hodně lidí, ale ne každý ho využívá. Takže: všichni se smějte a mějte. A nezapomeňte se usmívat. Přece jen - každý den není až zas tak hezký, ale když ho přejdete s úsměvem na rtech, bude z něj něco, co se dá přežít, nemyslíte? :)

No, plánovač (nově zavedená věc - je jen pro moji informaci, vy ho číst nemusíte.. klidně přeskočte)

Úterý: trénink, jít do města koupit rýsovací potřeby a kružítko (bohužel, to moje aktuální se nějak rozpadá..)
Středa: jít se sestřenicí do čajovny a pak jít do nauky
Čtvrtek: žebych si skákla zabruslit s mamkou/trénink
Pátek: kytara

Je toho hodně a konečně bych měla začít číst ty knihy.. hoooo.... Se mi nece nějak. Ale když se musí, tak se musí.

Hojte.