9.4. 2010... When it was good

10. dubna 2010 v 2:01 | Walking-my-way (W-M-W)
When it was good, we were sitting on the top of the world....

Všechno se v poslední době svažuje z kopce. Hlavně ve škole. Známky, ty jsou úžasné, ale.... to chování mých spolužáků překročuje už určité meze. Nadávat lidem, kteří za to, jak vypadají prostě nemůžou, a když jim člověk řekne, ať toho nechají, pokračují dál a ještě ve větším rozsahu. Nakonec se začnou navážet ještě do něj.
U nás ve třídě se roznáší jedna pomluva za druhou... Jenom vás vidí s člověkem si povídat a už s ním jakože chodíte (pokud je opačného pohlaví než vy). A už hned vám říkají jeho příjmením, protože když s ním podle nich chodíte, tak to už je jakože takové, že si ho budete brzo brát, že ano. Jenže.. Takhle TO VŮBEC NENÍ. A ať si říkají, co chtějí o mně, já vím co a jak... oni to ví jenom ze vzniklých pomluv a to ještě neví přesně.

But I remember....

Na začátku prváku na nižším gymplu jsme byli pohodová třída. Co se stalo, že se všichni tolik změnili? Změnili k horšímu? Proč se vždycky to, co řeknu, vyplní? Je to někdy dost nanic. Kdysi jsem nosívala, co jsem chtěla. Teď už když jenom vás někdo ze třídy uvidí, jak třeba spíte na zahradě ve vytahaném tričku a nějakých těch kalhotech, už to všichni ze třídy ví a pomlouvají vás. Nemůžete pomalu už ani udělat krok bez toho, aniž by si o vás neotřeli jazyk. Zakomplexovanci. Mají tolik komplexů, když musí shazovat ostatní lidi, kteří podle nich nejsou hezcí a inteligentní jako oni.
Dobře, připouštím, jejich vzhled je obvykle disponován tunou mejkapu a řasenkou pro prodloužení řas a zvětšení jejich objemu. Neobejdou se bez stejně sladěného oblečení ve skupince a inteligence v některých předmětech se často rovná nule. Nechci je shazovat nebo tak nějak, jen říkám to, co si o nich opravdu myslím.
Víte, poslouchat něco: Jéééé! Ahooooj! Ty si tady! *skákání do vzduchu a přitom piští*... každé ráno, není už moc dobré. Nestačí, že jsem zkoušená a nemůžu si vzpomenout, tak oni si tam ještě začnou kecat, abych si už vůbec nevzpomněla. Neříkám, že to je naschvál, já si myslím, že to naschvál není ani nebylo, ale bylo to od nich hezky hnusné. Příště budu kecat taky. A uvidí se, kdo z koho. Jestli na tom budou stejně jako já.

When it was good, we were happy in a pouring rain.

Když jsem byla malá, tak jsem klidně vyšla ven, když pršelo. S nějakou pláštěnkou se žirafou na sobě a šla v gumácích po asfaltové cestě u babičky a u dědy k příjezdové odbočce a zase zpátky. Přitom jsem hledala žížaly s klackem v ruce, jestli by náhodou nepotřebovaly pomoc, a šťárala se v kalužích, které jsem potkala. Dělala z vody a usazeného bahna tzv. kakao (nebo granko, jak chcete) a potom se ptala svých kamarádů z dětských let, jestli si nedají. Když někdo řekl, že jo, tak se někde v trávě sehnal jitrocel se širokými lístky a ten se ponořil do té kaluže a vytáhl. Vždycky jsme se divili, jak to, že ta voda odtamtud vyteče.

W-M-W

 


Komentáře

1 Bláznivá^^ Bláznivá^^ | E-mail | Web | 10. dubna 2010 v 15:54 | Reagovat

Přesně jsi to vystihla. Tleskám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.